Rock & Pop, 07/2005

Recenze: FLATTUS, Flattus, vlastní náklad, 33: 56

Čtyři roky dělí prvotinu pražských Flattus Cizí známí od recenzované novinky. Vlastně až těsně před jejím natáčením skupina sehnala sólového zpěváka a vokálně nepříliš výrazný Vláďa Jáchym se mohl začít pohybovat výhradně na parketě, kde je mnohem pevnější v kramflecích - a tou je vytváření syrových a ještě syrovějších kytarových riffů. Nástup Jirky haška za mikrofon Flattusákům každopádně prospěl. Hudebně zůstali u náramně hutného neo hard rocku, který ve své mimořádné valivosti trošku evokuje třeba Kurtizány z 25. Avenue

Současná hypertřaskavá muzika téhle kapely má snad ještě větší grády, než jaké obsahoval už tak výbušný debut. A že je prolezlá duchem zámořských postgrungeových a stonerrockových seskupení? Ať si. Tohle album je nářez z kategorie I. A class a pořád zní dostatečně soběstačně (rozuměj původně) nejen v důsledku českých textů.

*** 1/2

zpět